Ve vichru tě vidím

usebranou panno,

jako když se setká

noc a čerstvé ráno,

které světlo vnáší,

do tmy která slábne,

Boží milost navzdory vichru

pevně tady vane.

 

Nerozbitná křehkost

na koni tu pádí,

z cesty uskakují

hřích a svůdní hadi,

síla která žene

tuhle pevnou lásku,

strhne nepříteli

jeho lživou masku.

 

Bůh tu světu říká,

„ve slabosti síla“,

která zpupnost světa

láskou porazila.

Láska ve spojení

s nadějí a vírou

vede do vítězství

s pannou orleánskou.

 

Johanko má svatá,

přispěj ku pomoci,

když se na bojiště

síla noci vrací,

nenechávej v blátě

svoje svaté vojsko,

přimlouvej se za něj

svojí silnou láskou.